Australská vláda chce zavést celostátní cenzuru internetu (Slashdot.org), jak pro bohulibý účel ochrany dětí, tak proti nelegálnímu obsahu.
Můj postoj k těmto bolševickým manýrám ("bolševickým" = děláme to pro vaše dobro, ale nemůžete si vybrat, jestli to chcete) je prostý: jestliže australská vláda uznává svobodnou vůli dospělého člověka, občana svobodné demokratické společnosti, jestliže mu nekecá do toho, jak si například má zabezpečit vchod do domu nebo do bytu, neměla by mu strkat nos ani do toho, jak si ochrání svoje děti.
Nejsem proti "dětským" filtrům jako takovým, naopak!, ale jejich použití musí záviset na mém svobodném rozhodnutí jako vlastního uživatele a nebo jako zodpovědného rodiče nedospělého uživatele, nikoliv na předběžné státní cenzuře, protože to je totalitní praktika.
"Dětská" cenzura by měla být samozřejmostí na internetu ve škole, proč ne. O dobrých filtrech by se mělo v rámci osvěty psát, měly by být dostupné na nějaké stránce např. jako blocklist pro nějaký nejlépe zdarma dostupný program. Ale musí to být volitelné a vypnutelné opatření, nikoliv apriorní zábrana, proti které nemáte obranu, se kterou nemůžete nesouhlasit, kterou nemůžete zrušit, která ční nad vámi jako Velký Bratr.
Dalším problémem je, kdo rozhoduje, co se do takového filtru dostane. Jakou kontrolu má občan nad sestavováním takového filtru? Jaké odvolání můžete mít v situaci, kdy se váš web dostane na blacklist jen proto, že vyjadřuje názory nepohodlné státní nebo jiné moci, přičemž jediný zločin je zde zločin nesouhlasu s aktuální ideologií, snaha poskytnout jiný pohled, jiné myšlenky, jiná fakta a vysvětlení. I v relativně svobodné, otevřené společnosti se mohou stát různé "omyly" a "nedopatření", jejichž napravováním strávíte pak měsíce, takže váš web zatím může jít do kytek nebo ho musíte přesunout jinam.
S posledně jmenovanou možností souvisí také účinnost filtrů. Když pomineme čínský internet, který je hodně specifický a byl budován v totalitní zemi už s úmyslem státní cenzury, tak snaha o předběžné cenzurování internetu jako takového stejně nemá smysl.
Místo tohoto boje s větrnými mlýny by bylo skutečně lepší pracovat na osvětě občanů, na jejich vlastním zájmu chránit svoje děti a koneckonců i sebe sama proti nejrůznějším nebezpečným svinstvům (obsahovým i softwarovým), která jsou přítomna online. Své místo tu má nejen volitelné použití filtrů (vždycky jen částečně úspěšné), ale především dobrá výchova. Kdo surfuje bezpečně, ten ví, čemu se vyhnout a jak si zabezpečit prohlížeč, a nepotřebuje žádnou velkobratrskou ochranu. Doufám, že u protinožců nakonec zvítězí rozum nad orwellovským nutkáním.